HLUBŠÍ VÝZNAM VZÁJEMNÉ LÁSKY

HLOUBKA VNITŘNÍHO VNÍMÁNÍ A CÍTĚNÍ 

VĚNOVÁNÍ PRO HŘEJILKU AGAPEU JOLÁNII, ZRCADLOVOU SESTŘIČKU V KRISTU JEŽÍŠI 


"Ahooooooooj, sestřičkooooo!" ozývá se mnohdy rozjařeně, když někdo věřící přichází na návštěvu k svým duchovním sourozencům. 
Pak nastane pevný stisk rukou, někteří na pozdravu rukou potřesou, ejiní dotyčnou či dotyčného obejmou... 
Dotyčný či dotyčná mezitím ve svém domě upravuje již prostřený stůl 
Na něm květiny ve váze, různé lahůdky všeho výběru a pokud příchozí působí jako velmi duchovní, leží na stole také Bible.... 
"Tak co, bratře," ozve se po nějaké chvíli hodováání dejme tomu nějaký spolubratr v Kristu. 
"Tak cooo, člověče? Jak ty? Jak Ty to vidíš duchovně?" 
"NOOOO, JÁ BYCH ŘEKL," hlučně odvětí spolubratr.. 
A počne mezi nimi veeelmi důležitý, duchovní rozhovor. 
"Atak tož děkujeme, sestro naše," ozve se děkovný hlas na konci návštěvy, kdy se již schyluje k rozloučení. 
"Ahoj a Bůh vám žehnej. Bůh je dobrý amen?" praví sestra v Kristu s úsměvem a pozvolna uklízí nádobí na tak krásně upraveném stole... 

"Amen sestraaa," hlasně odvětí bratři a sestry v Kristu,potřesou rukou sestře a jsou ti tam. 


A milá sestra kvapně uklízí vše ze stolu.. 
Po chvíli ji pojme nervozita: 
"Jooooj,konečně to mám za sebou jaaaj tolik hodiiin," durdí se polohlasně. 
"Příště jim naznačím, že nemám čas a ať jsou tu určitě míň než hodinu!", říká si docela hlasitěji, nelibě si zahrčí a odchází do vedlejšího pokoje uklidit Bibli, kterou tak pečlivě s návštěvou rozebírali jakoby chtěli znát její nejhlubší smysl.... 
"Téda, ta byla ale chytrá," povídají si bratři a sestry mezitím někde v restauraci u velikého stolu... 
"Nooo, jen co je pravda ani ji nedovedu za sestru považovat," ozývá se jeden z nich. 
"No, já taky ne,abych se přiznal," říká druhý. 
"Sestra? Jáj, tak do toho máme hodně daleko, abycho byli jako sourozenci no ne?" praví další a všichni si navzájem přikývnou. 
Je mi naprosto zřejmé, že dnešní výrazy slov do křesťanství zapadají jako částičky do nějaké stavebnice..... 
Ovšem povšimla jsem si, že slova jako sestra, požehnání, láska, život v Kristu tak duchovně zdomácněla, že člověk přestává vnímat jejich skutečnost, krásu a hloubku... 
Dokonce i to, co by se zdálo nebo co by působilo jako duchovní, tak nějak zevšednělo a Bible se otevírá jen pro dokazování toho, jak na tom kdo před lidmi duchovně asi tak může být... 


Kdyby všechny ty mezilidské vztahy byly skutečně o hlubokém vnímání a vzájemném prociťování života, kdyby byly skutečně o pravé a skutečné Vřelosti, všechno by se dělo poněkud jinak a krásněji než jak je v dnešním světěZNÁMÉ,  OBVYKLÉ  a zřejmé.... 


Všechnata duchovní slova, která se dnes používají v křesťanství by získala zcelahlubší a čistší význam i prožitek a mezi sourozenci v Kristu by prýštia z každého nitra skutečná opravdovost, hluboká vnímavost, vřelost, procítěnost, nerozlučnost a opravdová, nepředstíraná Láska.... 

Dokonce i Bible by se mezi lidmi zkoumala ve svornosti a v hlubší bázni a v posvátnější úctě a s hlubším prožitkem. 
A slova jako bratr a sestra čijejich zdrobnělejší vyslovení by získala své nové, hlubší pojetí vyjadřující onu neskrývanou bratrskou Vřelost a Lásku... 
Tak co vy na to, přátelé? 
Nebyl by svět ještě kráSnější? 
S Láskou, s Vřelostí a se Světlem v srdci Lenka.